Naši furianti 2024

Jedna z nejdůležitějších zápletek ve Furiantech se točí kolem opisu kramářské písně, která ale v představení nikdy nezazní celá.. pro ty, kteří ji nezaslechli na divadelní pouti, připínáme text. Tato kdysi aktuální píseň naštěstí již dávno zapadla v bažinách času a na onoho smradlavého zemana se zcela zapomnělo...

KRAMÁŘSKÁ  PÍSEŇ O SMRADLAVÉM ZEMANOVI

Nad Vltavou v Praze stověžatý
Stojí tam na kopci skvostný hrad
Z toho hradu deset roků dlouhých
Na českou zem vanul hrozný smrad

Bydlel jest tam starý žluklý vládce
Rodem zeman, nebyl žádný král
Kolem strpěl jen tři špatný rádce
Ostatní od sebe držel dál.

První z rádců, mlynář nepoctivý
Na službu tu neměl řádný glejt
A tak svýmu pánu každej večír
Umazanej zadek musel mejt.

Druhý rádce Jirka, chlapec zbožný
Oddaný a věrný prosťáček
Vyvolával k lidu všechno možný
Hlásnou troubou z hradních věžiček

Třetí z nich, obr jak ruský medvěd
Carským duchem notně  posedlý
Denně vládci svému vařil oběd
Čím ho krmil, bylo nejedlý

A tu bídnou stravu, co mu cpali
Zalíval jen vínem laciným
Ze všech útrob shnilý větry vály
Říhal žluč, plil jedový sliny

Jednou vzal si do huby peroutku
Chtěl se v krku trochu pošimrat
Ulevil si v levým dolním koutku
A byl z toho zase strašnej smrad

Vysmíval se všem, na koho nablil
Nestaral se, co zákon káže
Mstil se každýmu, kdo se mu stavil
Čučkařema nazval svý stráže

Pochleboval jenom Mandarínům
Ruskýmu cárovi podlejzal
Když posranou měnili mu plínu
Hýkal: bžunda sem a bžunda tam

‍
Starej župan místo hermelínu
Přes pyžamo s šejdrem knoflíkem
Českým zemím vládnul místo z trůnu
Z kolečkový židle s nočníkem

Slušnosti vší meze on jest bořil
V duchu sprostý hradní hantýrky  
Místo vlajky vlály na nádvoří
Poprděný rudý trenýrky

Opileckým stihomamem zlomen
Že ty trenky ukradnou se bál
Namáhal si hlavu, jak z toho ven
Ostnatým drátem hrad omotal.

V jelením prý příkopu tam v díře
Choval úctyhodnou obludu
Aligátor zove se to zvíře
Uříznul si s ním jen ostudu

Neb zvěst o bestii té je lživá
Když celá zem dobře věděla
Že jenom opice chastuchtivá
za krkem mu věčně seděla

Jistá věc však upřít se mu nedá
Ačkoliv se ani nesnažil
V klenotnici pod parou až běda
Královský on poklad rozmnožil

Když popíjel s carskými kozáky
Ruskou vodkou moc se nacamral
Ke koruně, žezlu, jabku,  kříži
Ještě vydatnou šavli přidal.

Konec toho vládce není smutný
Dokraloval - sbohem šáteček
Vodtáh z hradu, s nim všechno nechutný
Medvěd, Mlynář, Jirka blbeček

Zpívalo se, že jednou budem dál
Škoda jen, že nemoh skončit dřív
Po něm musel nastoupit generál
Vykydal ten Augiášův chlív

Tím se končí píseň neveselá
Z dob, kdy vládla zloba závist zášť
Hradní banda škodila, smrděla
Všichni dohromady, každej zvlášť

Svítí slunko na celou zem českou
Vane mírný vánek západní
Nikdo si už snad s pravdou láskou
Nebude nevytírat pozadí

‍

‍

‍

‍